Chování koček – klíč k pochopení vašeho mazlíčka

Pokud máte doma kočku, jistě jste si už všimli její přirozené nezávislosti. Někdy je milující a přítulná, jindy si vás zcela nevšímá. Její chování je totiž složitější, než se na první pohled může zdát. Každá kočka má svou vlastní osobnost, zvyky a způsoby, pomocí kterých komunikuje s okolím.

Mezi běžné vzorce chování patří přirozeně mňoukání, dále také předení, schovávání se a nakonec třeba i nadměrná přítulnost. Každý z těchto projevů nese určitou informaci o fyzickém i duševním stavu kočky, takže je dobré jim porozumět co možná nejvíce.

Pokud si kladete otázku, proč je vaše jinak nepříliš přítulná kočka najednou mazlivá nebo neustále vyhledává vaši přítomnost, může to mít konkrétní důvod. Přehnaně přítulné chování může být projevem stresu, úzkosti nebo dokonce skrytého zdravotního problému. Z těchto důvodů je tak důležité věnovat tomuto chování pozornost. 

V tomto článku se budeme snažit majitelům koček přiblížit, proč jejich domácí mazlíček najednou může vyžadovat zvýšenou pozornost. Popíšeme vám, jak takové chování rozpoznat, co ho může způsobovat, jak s ním pracovat a kdy je na místě vyhledat pomoc odborníka.

Pokud se jako majitel kočky budete snažit svému domácímu mazlíčkovi porozumět a pochopit jeho projevy, bezchyby to posilní vztah mezi vámi. I když kočky nekomunikují slovy, své potřeby či emoce dávají najevo určitými signály, jako je například řeč těla, vydávané zvuky a jejich intenzita a nakonec i vzorce chování. Pakliže se naučíte tyto signály číst, přispějete k zajištění šťastného, důvěryhodného a bezpečného prostředí.

Pojďme si nyní některé projevy a signály blíže popsat. Pokud například kočka přede, obvykle to značí spokojenost. Na druhou stranu, v některých případech může předení sloužit i jako uklidňující mechanismus při bolesti nebo stresu. Mňoukání může být uvítacím pozdravem v momentě, kdy přijdete domů z práce, ale také projevem hladu či frustrace. Pokud se kočka často schovává, může pociťovat strach nebo nejistotu.

Kromě běžných vzorců chování si ale můžete čas od času všimnout také neobvyklého či až podivného chování svého domácího mazlíčka. Může se jednat třeba o nadměrné mňoukání v noci, škrábání po zdech či nábytku nebo přehnané olizování částí těla. Tyto projevy není radno přehlížet a často mají konkrétní příčinu.

Kočka může mňoukat dlouho a hlasitě, protože hledá pozornost, trpí bolestí nebo má nevyřešenou traumatickou zkušenost. Neustálé škrábání pak může sloužit jak k obrušování drápků, tak i jako ventilace stresu či frustrace.

Co za tímto chováním může stát? Příčiny lze hledat v náhlých změnách v domácnosti, přítomnosti nového zvířete nebo člena rodiny, nedostatku aktivity či zdravotních potížích, jako je třeba zánět močových cest či kožní infekce.

Domácí kočka se od venkovní kočky z hlediska chování liší v mnoha aspektech. Venkovní nebo divoké kočky jsou často samotářské a více nezávislé, zatímco domácí kočky si již zvykly na pravidelnou stravu, přítomnost člověka a nakonec i bezpečné a známé prostředí. Typické projevy domácích koček zahrnují předení na klíně, tření hlavy o nábytek či nohy majitele a s radostí se nechávají hladit.

Hlavními efekty domestikace je zejména utlumení loveckých instinktů. I když domácí kočky i nadále „loví” své hračky, od svých divokých předků v mnohem nižší intenzitě. Díky pravidelnému krmení (ať už se jedná o granule nebo skrze speciální výrobky v podobě kapsiček) a interakcím se u nich vyvinula větší důvěra k člověku, méně intenzivní hlídání svého teritoria a také snášenlivost vůči dalšímu zvířeti v domácnosti.

Přirozené chování koček zahrnuje ve velké míře lovecké instinkty, které se nejvíce projevují v noci nebo při setmění. Během této doby se procházejí po domácnosti, loví hračky a dokonce také drobný hmyz. Díky tomu se udržují v dobré fyzické kondici a dostává se jim také duševní stimulace.

Těmito aktivitami však mohou narušovat spánek členů domácnosti a dokonce i ostatní mazlíčky. Pochopení těchto vzorců chování, tedy lovu, šplhání či škrábání, vám umožní lépe zařídit její domácí prostředí (můžete zvážit pořízení škrabadel, interaktivních a tichých hraček či zřízení pelíšku na vhodném místě).

Co když se ale kočka nechová zcela tak, jak byste si přáli. Jedná se třeba o nadměrně agresivní chování vůči člověku či jiným zvířatům nebo vylučování mimo vyhrazené místečko. Pokud byste se potýkali s prvním scénářem, je důležité odhalit spouštěče a v ideálním případě jim zcela předejít. Pokud si s vámi kočka například hraje až příliš ostře, pořiďte jí na hraní hračky.

V případě vylučování mimo vyhrazené místo se může jednat o zdravotní důvody, jako je třeba zánět močových cest či artritida. Pokud by se však o tyto příčiny nejednalo, je důležité přizpůsobit domácí prostředí co možná nejlépe kočičím potřebám – tzn. například pořídit tolik toalet, jako je počet koček (a k tomu i jednu navíc, která bude k dispozici s čistou a často vyměňovanou podestýlkou). 

Jak moc je přítulná kočka, je výrazně ovlivněno plemenem. Například takové siamské nebo ragdoll kočky jsou více sociální, zatímco jiná plemena mohou být samostatnější. Důležité pak je také prostředí, ve kterém kočka vyrůstá – pokud žije celý život v klidném prostředí s pravidelnými podněty, pak bude po kontaktu s člověkem toužit mnohem více. Pokud na druhou stranu bude vyrůstat v rušném a stresujícím prostředí, pravděpodobně bude uzavřenější.

Mezi 2. a 7. týdnem věku je právě socializace poměrně zásadní. V tomto období se kočka může naučit, že kontakt s člověkem je bezpečný a že je pro ni jeho přítomnost přínosná. Seznamuje se také se zvuky domova a okolního světa.

Chování kočky domácí má mnoho projevů. Mezi ty nejběžnější se řadí například hraní si s hračkami, škrábání drápků na škrabadle nebo i vyhřívání se na domácím topení. Se svým majitelem navazují kontakt třením hlavy, předením nebo společným odpočinkem na klíně.

Abyste duševní i fyzickou pohodu u své kočky udrželi a případně podpořili, je dobré nabídnout kočce různorodé podněty – rotační škrabadlo, poličky pro šplhání, interaktivní hlavolamy s pamlsky nebo třeba závěsné hračky.

Pravidelné „lovení“ v rámci hry pomocí škádlítek, prutů či laserových ukazovátek napomáhá vybití energie a upevňuje vztah s jejím majitelem. Zajistěte ale také klidná místečka, kam se může kočka stáhnout, a dostatek odpočinkových pelíšků s výhledem na ruch domácnosti. Ty jsou v kočičích očích velice vyhledávané.

Kočky obecně komunikují jemnou řečí těla a zvuky. S ostatními kočkami i člověkem sdělují svou náladu máváním ocasu (vzpřímený ocas běžně značí přátelskost, rychlé švihy pak naznačují podráždění), pohybem uší (stažené uši značí nervozitu, vzpřímené směrem vpřed pak pozornost) a nakonec třeba i mňoukáním. Předením pak vyhledávají kontakt a projevují spokojenost, přičemž vrčení či syčení slouží jako varování.

Pokud jde o společenské uspořádání, kočky mají nečekaně promyšlenou hierarchii. Skupinu obvykle tvoří samice s mláďaty, které spolu navzájem spolupracují při výchově a obraně teritoria. Jinak jsou kočky převážně individualistické. Skupiny však tvoří zejména v případě, kdy je to výhodné z hlediska příjmu potravy.

Chování kočky je důležitým ukazatelem jejího zdraví, nálady a přirozeně i potřeb. Pokud je přítulná kočka a je také celkově aktivní, hraje si se svými hračkami a ve vaší blízkosti přede, bude pravděpodobně spokojená. Také relaxace na oblíbeném místě či dotýkání se kočky vašich nohou ukazuje, že se cítí bezpečně a důvěřuje vám.

V momentě, kdy bude kočka letargická, bude se schovávat či nebude mít zájem o jídlo, může to signalizovat nemoc či nepohodu. Rychlé olizování srsti má často příčinu v podobě stresu či alergie, zatímco nadměrné škrábání indikuje možné kožní potíže.

Pokud budete projevy kočky sledovat a snažit se je rozpoznat, pomůže vám to včas odhalit možné zdravotní problémy a potenciálně jim i předejít.